Panna Maria Guadalupská

NASA potvrdila zjevení 17. 5. 2020. Výsledky výzkumu nenechají žádnou mysl klidnou.

Cesty k sobě

Panna Maria Guadalupská je označení obrazu na indiánské tilmě z 16. století, který měl údajně vzniknout zázračným způsobem jako důkaz zjevení Panny Marie svatému Juanu Diegovi. Jde o nejznámější a nejuctívanější obraz v Mexiku a celé Latinské Americe.

V roce 1945 byla Panna Maria Guadalupská prohlášena svatým stolcem patronkou a ochránkyní Ameriky.

Tato zjevení se řadí k nejstarším mariánským zjevením, která katolická církev označila za neodporující víře.

V prosinci 1531 se podle zpráv Panna Maria zjevila indiánu Juanu Diegovi na hoře Tepeyac. Podle dobové zprávy o zjevení Nican Mopohua Motecpana sepsané v indiánské řeči náhuatl byla Panna Maria indiánského vzezření a tmavé pleti a s Juanem Diegem hovořila aztécky. Představila se mu jako Svatá Maria vždy Panna, Matka Boží, jediné Pravdy, skrze niž žijeme, Stvořitele lidí, Pána nebe a země. Požádala ho, aby vyřídil biskupovi, že má na tomto místě postavit kostel. Biskup Juan de Zumárragaale Juanu Diegovi nevěřil a žádal důkaz. Juan Diego se pak opět sešel s Pannou Marií a ta ho poslala na vrcholek kopce natrhat růže, které uschoval pod svůj plášť. Poté, když se dostavil před biskupa a svůj plášť rozevřel, objevil se na něm obraz Panny Marie Guadalupské.

Místo bylo nazváno Guadalupe (na žádost Panny Marie), což nemá nic společného se španělštinou, ale lze odvodit z aztéckého slova „Coatlaxopeuh“, které znamená “rozšlápla jsem hada”.

Již v roce 1539, osm let po zjevení, přijímá

8 miliónů Aztéků křesťanskou víru. Zpráva o zjevení a obraz Panny Marie tak výrazně pomohly při dokončení evangelizace Mexika. Obraz Panny Marie Guadalupské zůstává dodnes jedním z nejuctívanějších obrazů celé Jižní Ameriky. Byl předložen ve 20. století různým vědeckým analýzám pro zjištění původu a techniky kresby.

Studie obrazu Madony

Plášť Juana Diega s obrazem Madony z agávové látky ze 16. století, který se měl nejpozději po 40 letech rozpadnout, je naprosto zachovalý.

Obraz na něm nenese žádné stopy tahů štětce, je barevný a svěží, ale barviva se nedaří identifikovat, nepodobají se ničemu, co se v malířské technice používá. Barvy, podobně jako perleť, mění svůj odstín podle toho, z jaké vzdálenosti a pod jakým úhlem obraz pozorujeme. Technika zobrazení v lecčems připomíná obraz na turínském plátně. Kresba je zde pouze na povrchu, nevpitá dovnitř.

V roce 1951 obraz fotografoval jeden fotograf z Mexika a přitom také udělal zvětšeninu tváře. Při sledování lupou si všiml v očních pupilách obrysů tváře. Biskupem následně sestavená komise zjistila, že se jedná se vší určitostí o Juana Diega, jehož dobový portrét se zachoval. A to je umístěno v oku o velikosti špendlíkové hlavičky. Zajímavé je, že se obraz zrcadlí na pupile, když na ni dopadá světlo, obdobně jako u živých lidí, fotografie tuto vlastnost nemají. Oči na obraze se proto do určité míry chovají jako oči živého člověka. Obraz v očích má dokonce sférické zkreslení, jaké musí mít, když se zobrazuje na kulové ploše. Výzkum v roce 1962 za použití dokonalejší techniky a většího zvětšení pak odhalil v očích Panny Marie ještě další postavy. Obraz je tak perfektní, že je možno identifikovat celou situaci. Jedna postava se dívá na Juana, druhá se mu dívá přes rameno. Ve druhé postavě byl rovněž podle dobového obrazu identifikován překladatel Juan Gonzales, který tenkrát stál vedle Juana Diega. Třetí postava je nezřetelná, ale zřejmě to bude světící biskup Ramirez y Fuenleal, který byl při audienci také přítomen. Uvědomíme-li si, že obraz vznikl při audienci Juana Diega před biskupem Zumárragou, vyplyne nám z toho, že zobrazuje scénu při vysypání květů z pláště. Protože se scéna zobrazuje v oku Panny Marie, ozřejmuje se nám nejen, že byla vzniku obrazu přítomná, ale také, že stála vedle biskupa Zumarragy, aniž ji ovšem kdokoli viděl. Plášť se pak zachoval jako inverzní barevný film ve fotoaparátu a neviditelnou Madonu zachytil. Tento závěr podpořil i zástupce firmy Kodak v Mexiku, který v roce 1963 prohlásil, že obraz na plášti se svou podstatou mnohem více podobá fotografii než namalovanému obrazu.

Po tomto zjištění byl proveden vědecký výzkum pláště profesory z univerzity na Floridě. V roce 1979 dospěla komise k závěru, že obraz na plášti z roku 1531 není možno vědecky vysvětlit. Infračervené zkoušky prováděné fyzikem Philipem Callahanem z NASA potvrdily, že na obraze neexistuje podmalba ani podklad. Na obraze není také ochranná laková vrstva. Bez podkladu by se plášť musel už před staletími rozpadnout a bez ochranné vrchní vrstvy by se už obraz musel dávno zničit, protože byl vystavován velmi dlouho kouři svíček, dotekům zbožných poutníků a dalším znečištěním. Obraz si přesto zachoval svoji původní svěžest. Je dokonce vytvořen tak, že využívá hrubý vzor tkaniny k docílení prostorové hloubky obličeje.

NASA přináší zajímavosti o obrazu Guadalupské Panny Marie

Přinášíme zajímavé informace zveřejněné americkou agenturou pro letectví a vesmír, NASA. Jde o výsledky vědeckých výzkumů na obraze Panny Marie Guadalupské, který na zástěře sv. Juana Diega, (domorodci nazývané “tilma”), nebyl namalovaný lidskou rukou.

Oftalmologické studie provedené na očích Marie ukázaly, že na přibližující se světlo reaguje sítnice na obraze stejně jako sítnice živého oka. Teplota vlákna tkaniny, z níž byla tilma zhotovena, udržuje konstantní teplotu 36,6°C, stejně jako tělo živé osoby. Prostřednictvím fonendoskopu je slyšet pod opaskem oděvu Panny Marie (znázorňujícím její těhotenství) tep, stejně jako u dítěte v děloze, 115 pulzů za minutu.

Dále podle agentury NASA materiály, které tvoří barvy obrazu, nepatří k prvkům známým na Zemi. Ba co víc, prostřednictvím laserových paprsků je vidět, že barvy textilie jsou těsně nad plátnem, aniž by se ho dotýkaly. A ještě jedna pozoruhodnost: hvězdy viditelné na plášti Panny Marie odrážejí přesnou konfiguraci nebe nad Mexikem v zimním slunovratu, v den, kdy došlo k zázraku – 12. prosince 1531.

Sestavila Mgr. Věra Šimková